TOP 5 hudebních her: Beat Saber nebo Just Dance?🎶

OSU!

osu!, to je hra úplně jiného ražení. Také jde však o naprostý rytmový evergreen. Japonská hra, kterou vytvořil Dean „Peppy“ Herbert, v C#, běžící na .NET Framework. Své začátky má už v roce 2007. Staršího data vydání se vůbec nelekejme – osu! stárne jako víno. Navíc je free to play a open source – můžete si ji tedy zahrát úplně zadarmo a pokud umíte s kódem, můžete si ji přetvořit podle vlastní chuti. Hraje se hlavně na PC.

Principem hry je klikat nebo mačkat tlačítka objevující se na obrazovce ve správném pořadí. V pozadí může běžet videoklip k dané písničce, který dokresluje atmosféru. Ke všemu samozřejmě hraje hudba a vy se musíte podřídit jejímu rytmu. Během hraní člověku klesá zdraví, a musí se snažit, aby nekleslo na nulu – v ten moment totiž hra končí a vy můžete začít znovu.

Někdy je při hraní zapotřebí nejen kliknout, ale i táhnout. S tímto herním prvkem se pojí legrační hardwarová kuriozita: v roce 2007 sice ještě neexistovaly tablety, jak je známe dnes, ale existovaly tablety grafické. A byly dost populární. Grafický tablet byla většinou plastová destička, která se připojila k PC, a vy jste po ní jezdili připojeným perem, čímž jste hýbali kurzorem na obrazovce. Grafické tablety však dokáží reagovat na přítlak a staly se tak oblíbeným doplňkem při hraní osu!. Osu hra také poměrně často využívá wooting – speciální klávesnice, která je už spíše jako joystick. Je rychlá, malá, lehká a také dokáže rozeznat, jak silně člověk stiskává jednotlivé klávesy.

osu! se dá hrát v několika různých módech: osu! (kterému se také přezdívá osu! standard, ve kterém hráč kliká na kolečka do rytmu), osu! stream (které se dá hrát na iOS i Androidu), osu!taiko, osu!catch a osu!mania (ve které je herní pole vertikálně rozděleno na dvě části a hráč musí stiskávat tlačítko v té správné). Tím, jak otevřený je kód hry, je na internetu možno najít nespočet písní, které jsou pro osu! adaptovány – od kratičkých anime znělek přes osu! dua lipa po sedmiminutové osu!maratony.

Komunita kolem osu! je jedna z největších, co se týče hudebních her. Na osu! se tvoří fanart, dělají se eventy a soutěže. Každý rok dokonce probíhá mistrovství v hraní osu!. Na jedné mapě (písničce) může hrát až 16 userů zároveň, což budování komunity také jistě jenom podporuje. V osu! vládne opravdu soutěživé prostředí – a kdybyste nevěděli, co osu! je, je docela možné, že si tipnete, že se zrovna hráči věnují intenzivní střílečce. Na Redditu dokonce lidé sdílejí pravdivé příběhy, ve kterých se hráči osu! poznávají v autobuse podle specifických pohybů prstem, které už často vykonávají jen tak mimoděk. (Mimochodem, máme pro vás také pár perfektních tipů, pokud vás baví multiplayer, vzbudili jsme se vás teď soutěživého ducha a nechcete soupeřit jen v hudebních hrách.).

Pokud chcete zkusit osu! nejdříve sami, pak vás možná bude zajímat, že i jedinci mohou různými způsoby soutěžit: ať už se pokusí získat highscore na globálním leaderboardu, nebo získat dobrý rank (který se uděluje podle speciálních performance points). 

Just Dance

Autorem Just Dance je poměrně známý Ubisoft. V řadě Just Dance vyšlo her už opravdu mnoho: v řadě 15 hlavních titulů, které vycházejí nepřetržitě dodnes už od roku 2009. Dá se hrát na ( i starších) PlayStationech, Wii, Xboxech, androidech i iOS, Switchi a dokonce i na PC.

Just Dance o svém obsahu poměrně výřečně hovoří už svým názvem. V každém z titulů v řadě je hráči k dispozici kolekce známých i moderních písniček s vlastní choreografií. Hráč musí dělat jediné: tančit. A to tak, jako tanečník ve hře. Aby se to dalo zvládnout, vpravo na obrazovce se objevují obrázky, které hráči ukazují, co se bude dít. Ten je pak následně odměněn za to, jak přesně dokáže daný pohyb reprodukovat. Tento herní mechanismus dnes pro nás není ničím zvláštní, ale hra ve svých počátcích byla poměrně revoluční a zapojovala první zařízení, která snímala lidský pohyb při hrách: první Just Dance využívaly Kinect a Wii Remote.

Zajímavou vychytralostí, která se dá při hraní také využít, je možnost hrát Just Dance na svém telefonu (nebo jiném mobilním zařízení) - takto se dá propojit třeba i s počítačem. Mobil při tanci jednoduše držíte v ruce, zatímco on snímá vaši polohu.

Hra je natolik populární, že je již ohlášená edice Just Dance 2024, v které má být podle zvěstí možnost si zatančit na hity takových velikánů, jako jsou například Sub Urban, Miley Cyrus, SZA a Aurora. V současné verzi Just Dance 2023 na PS4 se dá tančit na písně, jejichž autory jsou Dua Lipa, Timberlake, Bruno Mars nebo třeba i Taylor Swift. Letošní Just Dance je mimo jiné zajímavé i možností hrát Just Dance Plus, ve kterém jsou hráči k dispozici písničky z předchozích Just Dance her.

V Japonsku, které hudebně pohybové hry zbožňuje ze všech zemí na světě asi nejvíce, Just Dance frčí tak, že se pro Japonce vyrábí speciální série, které vychází hlavně na Wii. Ale japonský trh není jediný. Just Dance má svou vlastní řadu třeba také i pro děti, v které si nejmladší hráči mohou zatančit na písničky ze známých pohádek a seriálů pro děti. Existuje Just Dance Disney Party, která míří na milovníky Disney. Pokud chcete tančit jako váš oblíbený interpret, můžete si také vybírat z docela široké škály umělců (existuje třeba speciální edice Just Dance: Michael Jackson, nebo třeba Black Eyed Peas). Mezi další spin-offs patří také hity ze Šmoulů nebo Dance on Broadway. Vybere si tak snad opravdu každý. Pokud máte chuť si zatančit nebo znáte někoho, komu by se Just Dance mohlo líbit, pak určitě potěší naše dárková Xbox karta nebo nabitá PlayStation peněženka, případně pro anonymní nákup lze hru zakoupit na android přes paysafecard online.

Singstar

Pokud chcete tančit, Just Dance vám jistě nabídne přehršel možností, ale co když chcete zpívat? Pak je tady skvělá starší hra, která má své počátky v roce 2004. Singstar vyšel původně pro PlayStation 2 a 3, na PS4 je Singstar dostupný zdarma; hráči však musí zaplatit za písničky a DLC. Singstar byl velmi populární i v neanglicky hovořících zemích. Bavil hlavně Evropany a Australany a vyšel ve více než 70 edicích (kromě předpokládaných španělských, italských nebo německých verzí existuje například i polská verze Singstar).

Singstar se dal koupit jako samostatný software a použít vlastní mikrofon, nebo si hru hráč mohl pořídit rovnou s dvěma USB mikrofony. A mechanismus hry? Opět poměrně jednoduchý: hráč zpívá se známými písněmi a software hry zpěv průběžně vyhodnocuje. Jednoduše řečeno: hra pozná, jestli zpíváte falešně. A body vám dá jen tehdy, když zpíváte dobře.

Ve většině verzí Singstaru bylo k dispozici zhruba 30 písniček. Také měl příjemnou technickou vychytávku – zatímco staré PlayStationy se musely často mezi výměnou hry restartovat, u Singstaru to nebylo třeba. Stačilo vyměnit cdčko a pokud jste jen přepínali mezi verzemi Singstaru a nevložili do konzole jinou hru, nebyl to problém.

Proběhlo také pár pokusů do Singstaru zakomponovat tanec a hru na kytaru. Tyto experimenty se však nesetkaly s příliš velkou odezvou. S odezvou se však setkala veliká kampaň na MTV, kterou měl Singstar v roce 2007. Fanoušci MTV točili vlastní videa v Singstaru, která pak následně nahrávali na webovou stránku MTV Flux. Nejčastěji sledovaná videa pak MTV pouštěla ve svém pořadu ThrowDown.

Guitar Hero

Znáte jej? Dost možná ano – Guitar Hero byla druhá nejprodávanější hra na PlayStation 2. Ale kdo stál za tak geniálním nápadem?

RedOctane, americká herní společnost, objevila během svých tržních průzkumů japonskou rytmickou hru jménem Guitar Freaks. Ke hře se prodával ovladač ve tvaru kytary. Tato hra vyšla jen v Japonsku a RedOctane v ní viděli velkou příležitost pro západní trh. Našli si pro výrobu a distribuci hry partnera: společnost jménem Harmonix, a v roce 2005 bylo jejich společné rock’n’rollové dítě na světě.

Guitar Hero je známé tím, že jej člověk nepokoří přes noc. Ve hře se člověk progresivně učí, písničky jsou složitější a složitější a člověk si může pro každou píseň nastavit obtížnost. Hra inspirovala mnohé lidi se opravdu naučit hrát na kytaru, objevovala se v nejrůznějších filmech a reklamách a stala se poměrně známou součástí herní kultury na Západě.

V první hře najdeme 47 písniček od rockových mágů jako je třeba Jimi Hendrix, Cream nebo Ozzy Osbourne. Zajímavou třešničkou na dortu je, že dalších písní 17 složily indie kapely, které sestávaly ze zaměstnanců společnosti Harmonix, která hru vydala.

Legendární je také „nástroj“, na který hráči hrají – je, jak již píšeme výše, stejně jako u Guitar Freaks, přímo ve tvaru kytary. Hraje se na ¾ Gibson SG s pěti barevnými tlačítky v pražcích, která se stiskávají podle toho, co po vás hra zrovna chce. Původně měli výrobci hry v plánu použít kytaru, která by dokázala rozpoznat, jak silně se tlačítka mačkají, ale od nápadu nakonec upustili, protože usoudili, že takové Guitar Hero by bylo až moc složité. Ale ještě asi týden před dokončením hry přidali na kytaru whammy bar, který přidává možnost měnit výšku tonu a aktivuje se jím Star Power.

Ve hře můžeme hrát klasický kariérní mód, kde si člověk přímo vyzkouší život rockové hvězdy a hrajete sety po pěti písničkách v různých koncertních sálech a arénách. A nebyla by to skvělá hudební hra, kdyby v ní nešlo soupeřit proti kamarádům. Ve hře se dá spoustu věcí customizovat – dá se vybrat panáček, za kterého hrajete, a změnit se dá i kytara.

Guitar Hero byla tak úspěšná hra, že pokračovala i po rozpadu Harmonixu a RedOctave (další hry v sérii vydávali společně) –Harmonix koupilo MTV, RedOctave zase Activision (Neversoft). A Neversoft s vydáváním Guitar Hero nepřestal.

Sláva kytarových mástrů však trvala jen pět let, poté hudební hry na nějaký čas docela vyšly z módy a Guitar Hero už se z tohoto otřesu nikdy nevzpamatovalo. V roce 2015 se pokusilo o neúspěšný comeback vydáním Guitar Hero Live, sedmé hry v oficiální řadě, která vyšla i na Xbox, PlayStation 4, a dala se hrát i na iOS (s 4. generací AppleTV).

V sérii Guitar Hero taky vyšly speciální hry pro nejzapálenější fanoušky kapel jako je třeba Metallica nebo Aerosmith, ve kterých se objevovaly pouze písně daných interpretů.

Rockband

Když Harmonix viděl, jak se Guitar Hero daří na trhu, tak chytře nelenil a rozhodl se svézt na vlně slávy a získat z ní maximum. Proto v roce 2007 vyšel Rockband. Dal by se popsat jako maximalistická verze Guitar Hero: komu nestačila kytara v předešlé hře, v Rockbandu si mohl zahrát klidně i na basu, bubny nebo zpívat – ke všemu měl k dispozici speciální ovladače. Herní mechanismus se také Guitar Hero velmi podobal.

Když hráč zpíval, musel se trefit do tónu. Kromě mačkání tlačítek na kytaře se také šlapalo na pedály nebo bubnovalo na buben správné barvy. Elektrické bubny sestávaly ze čtyř bubnů a kick pedalu (kterým se hrálo na basový buben). Hráčům byl také k dispozici USB mikrofon podobný jako v Karaoke Revolution, další hry, kterou vyvinul Harmonix (opravdu, jak říkáme výše, nelenil!). Kytara ve hře měla podobu tradičního Fender Stratocastera -a pozor – dala se využít i jako baskytara. Tento Fender měl navíc i efektový pickup, který, když se zapnul, tak se dal přepínat mezi pěti různými efekty, s kterými si hráč mohl vyhrát hlavně během kytarových sól. Skvělé bylo, že se tyto kytary daly používat i zpětně k některým novějším Guitar Hero hrám.

A aby toho nebylo málo, dal se mikrofon použít i jako tamburína nebo cowbell, když se na něj poklepalo. Ale jak už to tak bývá, čeho je moc, toho je příliš: hráčům se kvalita nástrojů příliš nepozdávala. O kvalitě svědčí nejspíše i výpovědi, které lze stále dohledat online: skuhrající fanoušci, kterým se pedál u bubnů rozpůlil, Stratocaster, který nereaguje, jak má, a kytary, které se nedají spárovat s Guitar Hero, i když tvůrci hry říkali, že to bude možné. Maximalistické pojetí hry Harmonix bohužel nakonec stálo i několik soudních stání.

Nicméně i Rock Band měl, stejně jako Guitar Hero, obrovský dopad na soudobou kulturu a s nadsázkou se tvrdilo, že Rock Band je jedním z největších vynálezů lidstva, který bude jednoho dne stát v muzeu vedle rádia, Cdček a MTV. Jestli je to pravda, to posuďte sami...Ale Alex Rigopulos a Eran Egozy, kteří hru vymysleli, určitě něco dokázali - byli mezi sto nejvlivnějšími lidi roku 2008 právě díky tomu, že vymysleli Rock Band.